František Votruba

Vzdělání získával v Chyškách a v Táboře. Po skončení šesté třídy se musel z finančních důvodů nechat zaměstnat. Pracoval u knihkupce a nakladatele Václava Krause, krátce i v advokátské kanceláři, odtud odešel do Ružomberka. V letech 1902-1903 pracoval u vlivného vydavatele slovenské literatury a aktivisty Karola Salvy, v roce 1903 odešel do Budapešti, kde byl s administrátorem a s politikem a budoucím česko-slovenským premiérem Milanem Hodžou. Byl redaktorem jeho novin Slovenský deník a později nového, v Budapešti vydávaného periodika, Slovenský týdeník. Byl i redaktorem pražského časopisu Čas.

Po vypuknutí 1. světové války se vyhnul vojenské službě odchodem do Českého království. Po skončení války byl poslancem Revolučního národního shromáždění. Většinu mezivojenského demokratického období, v letech 1923-1938 , byl redaktorem a šéfredaktorem nejčtenějších novin Slovenská politika. V roce 1923 tiskl literární časopis Prúdy, v letech 1922-1925 tiskl a vydával časopis Slovenský svet, v letech 1923-1927 Slovenský týdeník a v roce 1929 Slovenské dílo. S manželkou Štefanou Votrubovou v letech 1918-1929 tiskl a vydával dětský časopis Oříšky a spolupracoval na časopise Vlast a svět . V roce 1950 mu byl udělený titul Dr. h.c. Univerzity Komenského a od roku 1951 pracoval v Ústavu slovenské literatury SAV. Od roku 1953 byl akademikem SAV. Překládal z více jazyků (němčina, polština, ruština, ukrajinština, lužická srbština aj.)

Před převratovým obdobím uveřejnil více, než desítku básní (nejčastěji pod pseudonymem Andrej Klas). Už jeho první básně přinášely osobité a nové umělecké kvality. Na první pohled to byly přírodní inspirace, ale především básně tvořily souhrny vzpomínek, tužby, nostalgie a citových nálad. Příroda v jeho básních byla způsobem náznakového, symbolického vyslovení vnitřních citových osudů a dramat. Jeho specifikací byla slovanská orientace. Kromě vlastní tvorby se věnoval též překladům poezie z německých a slovanských jazyků.