Alois Moravec

Před sto lety bychom našli malého Aloise Moravce v hloučku chyšeckých sousedů, jak udiveně poslouchá jejich vandrovní historky i jak si vybavuje výjevy z tehdy debatované rusko-japonské války. Jindy bychom ho zastihli při klukovských radovánkách u rybníka Barbory, či na úhorovitém svahu, plném žulových balvanů. K večeru ho vždy tatínek vodíval po květušské silnici, zjevoval mu tajemství bylin a pak dlouho, dlouho se dívali do širého kraje a nemohli se rozloučit se západem slunce.

Když mu bylo osm let, byl jeho otec přeložen na novou školu do Střelských Hoštic u Horažďovic a rodina se přestěhovala do sousedního Kozlova na břehu Otavy. Zde prožil vnímavé klukovské dětství, zde vnikal do krás přírody, zde měl blízko k lidem i k jejich práci.

Výrazné malířské nadání ho záhy přivedlo na uměleckoprůmyslovou školu do Prahy. V roce 1916 jej beze zkoušky přijal profesor Max Švabinský do své grafické speciálky na Akademii výtvarných umění. U tohoto malířského velikána nadaný Moravec zvládl řadu výtvarných technik, jako litografii, lept, suchou jehlu, dřevo i linoryt.

Pražskému uměleckému prostředí se nevyhýbal, ale inspirací jej přitahovala milovaná jihočeská krajina a český venkov včetně rodné vísky Chyšky. Procestoval řadu nejen evropských zemí. Odevšad si přivezl nová umělecká poznání a bohaté zkušenosti. Přesto se vždycky rád vracel domů. Srdce i paleta jej táhly do jižních Čech.

Do svého rodiště, Chyšek, se desítky let vracel na dovolenou. Při této příležitosti pobýval u jedné chyšecké rodiny, se kterou si dopisoval a vyměňoval dary po celý život a se kterou měl velmi přátelské vztahy. Ani na dovolené neodpočíval, ale naopak neustále tvořil. Chyšky se staly námětem k mnohým malbám.

Svými obrazy, kresbami nebo i grafickými listy vždy mistrovsky přiblížil typickou českou krajinu s prostými lidmi - dělníky. Dovedl je věrně zachytit při polních pracích, při praní prádla na řece, při výlovech rybníků, při práci v lese, zrovna tak s opraťmi koňského potahu v ruce, nebo s hráběmi na senách, stejně tak s muzikantskými instrumenty anebo u kolotočů a houpaček.

Za svou bohatou uměleckou tvorbu byl Alois Moravec poctěn významnými cenami doma i v cizině. V roce 1964 se stal nositelem vyznamenání Za vynikající práci a v roce 1974 jej vláda ČSSR k 75. narozeninám jmenovala zasloužilým umělcem.

Text zpracovali: Tadeáš Vaverka, Pavel Křížek, Lukáš Souček a Pavel Pilík

Použité prameny: Dvořáček - časopis Signál